Obr.č. 1. Niněra. Strunný nástroj rozeznívaný třením otáčejícího se kolečka o struny. V hudebním instrumentáři se objevuje již na začátku druhého tisíciletí. Prezentovaná niněra je vyrobena podle francouzského nástroje z r. 1761 a je šestistrunná, s chromatickou tónovou řadou v rozsahu téměř dvou oktáv.

Obr.č. 2. Pošeta (housličky tanečního mistra). Kopie nástroje z 18. století. Provedení - monoxylový korpus, horní deska z rezonančního smrku.

Obr.č. 3. Středověký cimbálek. Rekonstrukce lidového nástroje, nalezeného muzikologem doc. Kunzem na Valašsku – v Liptále u Vsetína. Originál pocházel patrně z 18.stol. a používal se k doprovázení melodie, jako melodicko-rytmický nástroj. Podle dobových vyobrazení (např. z lidových betlémů) se jednou rukou držel a druhou se na něj hrálo paličkou. Je vyroben z jednoho kusu materiálu (monoxylová ozvučná skříň) a opatřen smrkovou rezonanční deskou. Dochovaný nástroj měl děvět třísborových strun, laděných v diatonické řadě. (Více v knize Ludvíka Kunze : Die Volksinstrumente der Tschechoslowakei I. Lipsko 1974.)

Obr.č. 4. Trumšajt. Smyčcový jednostrunný nebo dvoustrunný nástroj používaný od 14 století ponejvíce v klášterní hudební praxi. Má čtyřbokou rezonanční skříň z javoru, která se v horní části zužuje a zastupuje krk i hmatník zároveň. Volná kobylka ve tvaru botičky vydává při hře smyčcem charakteristický drnčivý zvuk.

Obr.č. 5. Trumšajt – baset. Smyčcový basový nástroj lidových kapel. Většinou nahrazoval basu, která byla pro lidové muzikanty cenově nedostupná. Čtyřboký korpus z javového dřeva je ve spodní části rozšířen a opatřen výškově stavitelným bodcem. Nástroj býval opatřen jednou až třemi strunami.